Protože jsem se tomuto utkání nemohla jako rozhodčí kvůli pracovním povinnostem věnovat, zaskočil za mě v této roli náš lídr Pepa Hladík. A protože skvěle zvládl roli rozhodčího i reportéra současně, máme tady díky němu další pěknou reportáž. Takže abych se nechlubila cizím peřím, tento report pochází z pera Pepy Hladíka, nikoliv mého (text jsem převzala z webu JMŠS):

"Když jsem po necelých dvou hodinách dostal nabídku remízy od Františka Růžičky, nějakou dobu jsem nad soupeřovým návrhem přemýšlel, ale pak jsem došel k závěru, že zápas je již prakticky rozhodnut a nějaká násilná řešení mohou stav jedině zhoršit, a stal se raději z hrajícho rozhodčího rozhodčím nehrajícím.

V té době jsme již měli dvě zcela prohrané pozice, třetí k tomu měla hodně blízko a nějaké vyhlídky z naší stany vidět moc nebylo. Záhy se také vzdává Víťa Novák Oldovi Šípkovi, když se jeho dlouhá rocháda v Nimcovičově variantě Francouzské ukázala jako přílš optimistická a při útocích na opačných křídlech byl asi o pět tahů pomalejší. Vzápětí ho následuje Tomáš Lamser, který zapomněl, že "visící figury padají". Bílý jezdec byl na chvilku na a4 nekrytý, což vedlo k jeho ztrátě a Eva Pekárková zrealizovala převahu vzorně. Standa Páral rozehrál zahájení neortodoxně jak je jeho zvykem, ale tentokrát se mu to moc nepovedlo. Milan Kratochíl využil výletu černé dámy k náskoku ve vývinu, stísnění soupeřovy pozice a následně i k zisku pěšce. Přes veškerou Standovu vynalézavost se na výsledku partie již nic nezměnilo.

Jediná pozice, která mi připadala za nás slibná, byla v partii M. Lamser - Bednář. Teprve za hodně dlouho mi došlo, že za "slibnost" pozice obětoval Mirek kvalitu. Kuba trpělivě zkonsolidoval pozici, vše vyměnil a když na šachovnici kromě černé věže a bílého střelce, zbylo na každé starně po jediném (a volném) pěšci, muslel i starší Lamser vzhledem k horší pozici svého krále uznat marnost dalšího odporu, čímž získala Lokomotiva vítězný bod. Na dalších šachovnicích to tak katastrofálně navypadalo, na posledních deskách jak Varga, tak i Štursa odmítli remis a snažili se korigovat výsledek a ani pozice Adama Párala nevypadala zpočátku nijak hůře. Míša Svobodová ovšem zručným manévrovám přidusila veškerou soupeřovu aktivitu, což nakonec Adama vyprovokovalo k nesmyslnému postupu pešce v centu, čímž si vytvořil těžko hájitelnou slabinu a později tedy musel bránit věžovou koncovku s pěšcem méně. Kdyby věnoval při začátku zápasu pozornost upozornění rozhodčího, že když se na digitálních hodinách objeví praporek, má hráč přemýšlet minimálně nad 41. tahem, nenechal by si vypršet čas již v tahu 38. v domnění, že první kontrola je na 30 tahů. Krátce předtím jsem nechal pobíhání mezi touto a sedmou šachovnicí, kde byla časovka zběsilejší, v naivním předpokladu, že tady to již hráči s dvěma minutami na dva tahy bezpečně dohrají, takže jsem byl tímto rozuzlením trochu zaskočen. Poučení pro příště: "Nikdy nic nikdo nemá míti za definitivní".

Při partii Varga - Michal Šipek bylo ovšem na co koukat. Jak jsem zmínil výše, Marián odmítl remis v přibližně vyrovnané pozici, která vznikla z Dračí Sicilské (ta se mimochodem hrála i na 2. a 5. šachovnici) výměnou všech jezdců a černopolných střelců. Hra ovšem nepokračovala klidným manévrováním, ale postupně nabrala na obrátkách a v oboustrané časové tísni (Marian několikrát unikl hrobníkovi [rozhodčímu] z loparty zahráním tahu 3 vteřiny před vypršením limitu) prolomil bílý obranu černého krále obětí veže. Šípek odrazil nejhorší hrozby vrácením střelce a zmátl soupeře průlomem d4-d3. Varga nenašel vítězné pokračování a přešel jen do koncovky S+4p : V+2p. Když se ukázalo, že bílý všechny pěšce neudrží, přišel Michal s nabídkou remízy, kterou již nebyl důvod nepřijmout.

Poslední opět tedy zbyli hráči na poslední šachovnici. Štursova pozice mi zpočátku připadala jako děravější, ale po nepříliš důrazné hře Martina Růžičky převzal postupně Libor iniciativu a dokonce vyčaroval při přechodu do věžové koncovky zisk pěšce. Růžička držel hodně dlouho pozici na hraně slavné průpovídky, že "všechny věžovky jsou remis", nakonec se však přece jen nechal zkušenějším hráčem přetlačit, čímž bylo stanoveno celkové skóre na 2:6. Tento výsledek, dost krutý, ale celkem zasloužený, se nikomu nechtělo za domácí podepsat (kapitán i jeho zástupce opustili potopenou loď), takže nezbylo než abych do funkce zástupce zástupce jmenoval sám sebe."