Do posledního 11. kole krajského přeboru šlo naše družstvo s jediným cílem - zdolat poslední překážku na cestě do KP I. - družstvo Sokola Kyjov. Věděli jsme, že budeme soupeřit se silným družstvem, které dokáže být velmi nebezpečným soupeřem, což potvrdilo např. remízou s našimi největšími rivaly z Hodonína. Průběh zápasu pak jasně ukázal, že i přesto, že hostům už v soutěži o nic nešlo, rozhodně závěr sezóny nevypustili a pustili se do nás s nečekanou vervou a dravostí.

Začátek zápasu tomu ale příliš nenasvědčoval. Hosté dorazili do naší klubovny už asi půl hodiny před začátkem zápasu ve velmi rozšafné náladě a vzhledem k tomu, že první informace, která je zajímala, bylo, kde je nejbližší hospoda, jsem doufala, že budou chtít věnovat více času a energie zápolení s půllitry piva než s námi a nebudou tudíž klást příliš tuhý odpor. Vývoj zápasu mne ale velmi rychle vyvedl z omylu. Po zahájení, při kterém tradičně chyběl jen domácí Tomáš Lamser, který tou dobou nejspíš ještě snídal a jehož pozdní příchody už patří k jakémusi vinohradskému folklóru, jsem se rozhodla blíže prozkoumat a porovnat sestavy obou družstev. Hostům ani v posledním kole nenastoupil k zápasu jejich lídr Petr Kubala, čímž si následně vysloužili pokutu do jihomoravské svazové kasičky. Z hlediska papírové síly jsme jako domácí měli výraznou převahu na 1., 4. a 7. desce (více než 200 Elo bodů), silnější jsme byli i na 3. desce, na 2., 6. a 8. desce byly síly zhruba vyrovnané, soupeři byli silnější pouze na 5. šachovnici. Toto srovnání tedy pro nás vyznívalo dost optimisticky, ale jak všichni dobře víme, rozdíl v šachové síle někdy neznamená vůbec nic.

Zhruba po hodině hry zjišťuji, že Zdeny Hlavinka na osmičce, který na poslední chvíli obětavě zaskočil za Libora Štursu, je bez rošády a krále obou soupeřů už opustily i jejich dámské protějšky. Poměrně divoce se vyvíjela partie na šesté šachovnici, ze které jsem chvílemi měla pocit, že Hynek Latta s panem Šmídem hrají místo vážné partie svižný rapid. Poměrně rychlé tempo celé partie očividně více sedělo zástupci kapitána hostí panu Šmídovi, který z něj vytěžil postouplého pěšce na šesté řadě podporovaného dámou a později i věží. Když se k pěšci na d sloupci přidal i další pěšec a oběma se podařilo postoupit až na sedmou řadu, ze které už byl k proměně jen malý krůček, donutila tato situace kolem půl dvanácté Hynka ke kapitulaci. Zástupce kapitána hostí pan Šmíd tedy vyhrává jako první a nám nezbývá než doufat, že si z něj ostatní kyjovští hráči nevezmou příklad.

Asi od čtvrt hodiny později dostává Marian na pětce od svého soupeře pana Čechala nabídku remízy. Říkám mu, ať raději ještě hraje - jednak prohráváme a za druhé je v tuto chvíli na nějaké prognézy ohledně vývoje a výsledku zápasu brzy. V tuto chvíli už ale vypadá poměrně nadějně Adamova pozice na sedmičce, kdy jeho zdvojené věže na c sloupci na soupeře nepříjemně dotírají. Tento způsob útoku slaví úspěch krátce po dvanácté, kdy se do celé situace vložil ještě Adamův jezdec, který vidličkou na krále a dámu nedal soupeři žádnou smysluplnou možnost ve hře pokračovat, a Adam tak srovnává skóre na 1:1. Kolem půl jedné potvrzuje opět své kvality i náš lídr Pepa Hladík a otáčí tak skóre zápasu v náš prospěch. Přestože nyní vedem 2:1, ještě zdaleka není nic jasné. Soupeři totiž hrají velmi bojovně a houževnatě a o výsledek záapsu bojují jako o holý život, takže začínám mít podezření, že jim v Hodoníně za to, že s námi neprohrají, něco slíbili. Toto mé podezření posílil už v začátku zápasu zástupce kapitána hostí pan Šmíd, který mi stranou sdělil, že "se diví, že jsme je o něco nepožádali, vždyť to tak dělá spousta jinách klubů". Na to jsem mu odpověděla pouze to, že my nejsme jako spousta jiných klubů a buď si postup vybojujeme nebo ne. Mé podezření o motivaci soupeřů směrem z Hodonína pak definitivně potvrdil Adamův soupeř pan Ledvina, který mi sdělil, že skutečně hodonínským "museli slíbit, že nás porazí".

Ale zpátky k průběhu zápasu a situaci na šachovnicích. O bojovnosti našich soupeřů svědčí i fakt, že v době, kdy nás Pepova výhra dostává do vedení, jsou už prakticky prohrané pozice domácích na 2. a 8. desce. Zdeny na osmičce má pěšce méně a dsot pasivní pozici, Tomáš na dvojce má střelce proti soupeřově věži a pěšci. Kolem půl jedné se po pěkné kombinaci pana Ingra ze Zdenyho ztraceného pěšce stala celá věž, což přimělo Zdenyho ke kapitulaci a opora kyjovských pan Ingr tak srovnává na 2:2. Kolem jedné hodiny nabízí pan Čechal na pětce Marianovi znovu remízu, ten ji tentokrát rovnou odmítá, neboť - jak mi vzápětí sděluje - je přesvědčený, že je vyhraný. Během následujících asi dvaceti minut za domácí naštěstí postupně vítězí Standa Páral na trojce a Mira Lamser na čtverce, kteří tak upravují průběžný stav na 4:2 a od postupu do KP I nás již dělí pouhý půlbod, na který si ale budeme muset ještě chvíli počkat. Všem je totiž jasné, že Tomáš hrající na dvojce, který po značnou část partie tahal za výrazně kratší konec, je v podstatě prohraný a partii tahá víceméně jen ze setrvačnosti. Na pětce je to nyní Marianův soupeř pan Cěchl, kdo odmítá remízu s tím, že "by ji bral, ale musí hrát na výhru". Kolem čtvrt na tři nakonec Tomáš v koncovce s třemi pěšci méně přece jen kapituluje, nicméně se k tomuto kroku odhodlal až ve chvíli, kdy už bylo naprosto jasné, že to na pětce neprohrajeme. Na poslední zmíněné šachovnici si o chvíli pozdějí dá konečně říct i Marianův soupeř pan Cechal, který nakonec se slovy, že "to už nemá cenu dál tahat", nabízí přece jen Marianovi znovu remízu, kterou Marian nakonec přijímá. Marian tak pro nás získává závěrečný, tolik potřebný půlbod a pečetí tak nejen naše vítězství 4,5:3,5, ale i zaručený postup do KPI!

V tuto chvíli už tedy nezbývá nic jiného, než bouchnout šmapaňské, zapít úspěch v letošní sezóně a připít si na zdar v sezóně příští. Na závěr bych chtěla všem hráčům poděkovat za projevenou bojovnost a předvedené výkony, družstvu pogratulovat k zaslouženému postupu a Mirovi Lamserovi s Marianem k neméně zaslouženému umístění v All Stars týmu. Myslím, že se sluší poděkovat za předvedené výkony a bojovnost i našim soupeřům, díky kterým byla soutěž napínavá a dramatická do posledního okamžiku a nakonec bych ráda poděkovala také (bývalé) STK k přeřazení našeho družstva do skupiny C, které nám svým způsobem k postupu také pomohlo, protože jsem měla pocit, že po třech sezónách strávených na druhém místě je pro nás postup ze skupiny B snad zakletý.