7. kolo KPII C - ŠK Vinohrady Brno "A" - SK Horáček Sudoměřice "A"
Vložil/a Vladka, Po, 24/01/2011 - 01:39
Předposlední lednovou neděli nám los do naší vinohradské klubovny přihrál soupeře ze Sudoměřic, jejichž základní sestava budí rozhodně respekt, i když výkony v letošní sezóně za jejich očekáváními trochu pokulhávají. Zápas pro nás začal poněkud humorně. Kapitán nás totiž nahnal do hrací místnosti již na devátou hodinu. Když ani krátce po půl desáté nebylo po soupeřích ani vidu, ani slechu, začali někteří vtipálci rozvíjt teorie o tom, že se nás Sudoměřice tak bojí, že „se rozhodly ušetřit za benzín“, abychom vzápětí po bližším prozkoumání rozpisu zjistili, že se kapitán o kolo přehlédl a nahnal nás do hrací místnosti o půl hodiny dříve!
Kolem desáté hodiny konečně dorazili soupeři s omluvou, že „najít Vinohrady bylo snadné, ale s hrací místnsotí už to bylo o poznání těžší“, což jsme jim rozhodně věřili. Hledání naší vinohradské klubovny by se totiž dalo přirovnat k hledání oné pověstné jehly v kupce sena, neboť o umístění naší klubovny nejsou zpravidla informování ani místní domorodci, což bývá pro hosty bloudící mezi vinohradskými paneláky nepříjemným překvapením. Hosté tak usedli k šachovnicím s asi dvacetiminutovou časovou penalizací – a začal boj. Zápas to byl opravdu bojovný, o čemž svědčí i fakt, že remízou skončily pouze dvě partie a to až v situaci, kdy už bylo o výsledku zápasu rozhodnuto. Ale vraťme se zpět na začátek.
Na začátku jsme se dostali poměrně rychle do vedení, když asi po 40 minutách hry opět nezklamala naše bodová jistota na první desce Pepa Hladík – jeho soupeř pan Pešák dnes asi opravdu neměl svůj den a na rychlém konci partie poměrně aktivně spolupracoval. Poté se poměrně dlouho skóre zápasu neměnilo, až po poledni vyrobil dosud dobře hrající Zdeněk Nývlt na šestém prkně hrubku, která ho stála partii. Hosté tedy vyrovnávají na 1:1. Od Zdeňka, kterému se až do Vánoc nesmírně dařilo (5/5) se paní Štěstěna v novém roce jaksi odvrátila, a tak budeme doufat, že se mu brzy podaří navázat na své výkony z podzimní části soutěže. Krátce po půl jedné se naštěstí skóre obrací výrazněji v náš prospěch, kdy po výhře Standy Párala na třetí desce přidává třetí bod taky Víťa Novák na osmičce, který si tak zároveň dal první dárek ke svým dnešním narozeninám. Vedeme tedy rázem 3:1 a vývoj zápasu hned vypadá optimističtěji. Kolem jedné hodiny můžeme sledovat koncovku na páté šachovnici, kde jeden z bílých pěšců našeho Mariana Vargy, podpořený bílým králem, spěje nezadržitelně do dámy a Marian tak donutí svého soupeře pana Dryšla kapitulovat. Z výsledku 4:1 je tedy jasné, že už neprohrajeme, z pohledu na ostatní šachovnice se rýsuje pěkná výhra. Kolem půl druhé probíhá koncovka i na předposlední desce, kde panu Bělíkovi, hrajícímu za černé, záhy dojde, že v pozici K+J+3p proti K+4p bude mít bílý jezdec hlavní slovo, a tak raději kapituluje a Hynek nám zaručuje vítězství 5:1.
Vzhledem k tomu, že o výsledku zápasu je v tuto chvíli již rozhodnuto, někteří sudoměřičtí hráci ztrácí poněkud zájem o sledování vývoje na zbývajících deskách, a tak odcházejí blicat do vedlejší místnosti, zatímco jiní před klubovnou zapíjejí žal z prohry „Pirátskou pětatřicítkou“. Ještě se ale stále hraje na 2. a 4. šachovnici, kde za nás statečně bojuje rodinné duo Lamserových. Ačkoli mají oba o kvalitu méně, bojují velmi srdnatě a nakonec se jim oběma podaří dovést své partie do smírných remízových vod. Vítězíme tedy 6:2 a stále zůstáváme v čele tabulky. Pan Myšulka v článku rekapitulujícím výsledky minulého kola naznačil, komu bude fandit Hodonín v posledních dvou kolech. Přestože dnes Sudoměřicím štěstí nepřálo, my jim rozhodně budeme fandit v kole devátém, kdy se utkají právě s naším největším rivalem v boji o postup – Hodonínem – a budeme jim přát, aby si z tohoto zápasu sudoměřičtí odvezli alespoň bod, protože si ho za bojovnost v dnešním zápase jistě zaslouží :-)
- Verze pro tisk
- Pro možnost psaní komentářů se přihlaste nebo zaregistrujte.
Domácí příprava
Naše jednička - Pepa - je znám svojí domácí přípravou a když tak rychle získal figuru, tak jsem se ho zeptal, zda to byla doma přichystaná varianta. Přiznal, že se připravoval, ale ne až tak detailně, jak se to v partii seběhlo :-)
Na mne byl soupeř také připraven, aspoň tak usuzuji podle jeho reakce na nepřesnost při hlášení sestav. Vlaďka se spletla a on ihned reagoval, že má hrát s Páralem. Tak jsem zvolil zahájení, které nehraji často - Skotskou hru. Podle toho jak koukal na moje
3. d4a jak podivně pokračoval3. ... exd4 4. Jxd4 Jxd4jsem naznal, že jeho domácí přípravu jsem úplně rozbil :-)Oba, Pepa i já, jsme vyhráli rychle a vcelku snadno.
StP
Jak to bylo dooravdy
Jak vypadala moje domácí příprava popisuje následující stať, kterou jsem si připravil pro trenérské účely. Snad to bude zajímat i netrenéry.
Hladík - Pešák
Zpočátku jsem měl obavy, jak se vyrovnám s fyzickou únavou způsobenou hodinovým postáváním a popocházením po hrací místnosti (družstvo svolané o půl hodiny dříve než byl stanovený začátek) a s psychickým šokem vzniklým následkem zjištění, že místo bodu zdarma (hosté dlouho nepřijížděli) budeme muset hrát. Naštěstí ani soupeř na tom nebyl lépe. Cesta autem a bloudění po Vinohradech také nějaké síly ubere a ani dohánění dvacetiminutového manka na klidu nepřidá. Právě snaha soupeře hrát rychle na úkor přesnosti byla zřejmě hlavní příčinou brzkého konce partie. Ani já jsem příliš nedumal, protože jsem většinou dělal jen logické tahy, takže čistá spotřeba času byla: bílý 18, černý 20 minut.
1.e4 e5 2.Jf3 Jc6 3.Sc4 Proč ne až na b5 vysvětlím později. 3...d6 A rázem jsem byl mimo přípravu. 4.0–0 Jako první mě samozřejmě napadlo 4.d4 (také se hrává mnohem častěji), ale tuto strukturu jsem v přípravě neměl. Zvolil jsem tedy tah v textu, vycházeje z předpokladu, že rochádu budu muset stejně zahrát, zatímco u pěšce d2 lze odložit rozhodnutí, zda postoupit o jedno pole či dvě, na pozdější dobu. Trochu jsem se obával tahu 4...Se6, kterým v obdobné pozici (po 1.e4 e5 2.Jc3 Jf6 3.Jf3 d6 4.Sc4) eliminoval Ruda Moulis moji snahu vyhnout se jeho oblíbené Philidorově obraně. Soupeř však zahrál 4...Sg4 a mě zatrnulo. Z přípravy jsem totiž věděl, že ve Španělské soupeř hrává 3.Sb5 a6 4.Sa4 d6 5.0-0 Sg4 6.h3 h5. Na to je prý dle nejnovější teorie nejsilnější 7.Sxc6+ bxc6 8.d4. Nějaký čas jsem v přípravě této variantě věnoval, zajímavá je například další gambitová pozice, vznikající po 8...Sxf3 9.Dxf3 exd4 10.Vd1 Df6 11.Db3. Kompenzace je zde určitě plně dostačující, ale černý má řadu jiných možností. Nakonec jsem dospěl k závěru, že se všechno nedoučím a soupeř má s takovými pozicemi jistě větší zkušenosti a chtěl jsem raději dosáhnout pozic pevnějších. A najednou má černý svoji strukturu, zatímco můj střelec z c4 na c6 nepůsobí. 5.c3 Panika rychle pominula, když jsem si uvědomil, že nemusím hrát ani 5.h3 h5, ani 5.d3 Jd4 6.Jbd2 Df6, ale mohu tahem v textu nasměrovat partii směrem do pozic, které jsem měl doma na šachovnici (přasněji řečeno na monitoru) 5...Jf6 6.d3 Dd7 Nyní hrozí Ja5 s výměnou Sc4. V předchozích tazích by střelec unikl „španělskou“ cestou: c4-b5-a4-c2. 7.a4 Plod domácí přípravy. Předchozí věta zdánlivě odporuje poznámce po třetím tahu černého, ale obojí je pravda. Konkrétní pozicí vzniklou po třetím tahu jsem se v přípravě skutečně vůbec nezabýval, zato plánům používaným v nyní vzniklé struktuře jsem se věnoval značnou část sobotního večera. Věděl jsem tedy, že při „italské“ pozici černého černopolného na c5, uhýbá bílý před výměnou tahem Sb3, černý pak zpravidla také ztrácí čas na ochranu předsunutého střelce tahy a6 a Sa7. Při „uherském“ vývinu na e7 však nedávno přišli bílí s postupem pěšcem a, který umožnuje nechat bělopolného střelce na diagonále a2-g8 a ještě získává více prostoru na dámském křídle. Zde je to navíc spojeno s primitivní léčkou: 7...Ja5 8.Sa2 Sxf3 9.Dxf3 Dxa4?? 10.Sxf7+. 7...Se7 8.Jbd2 Dvojí úder na b7 a f7 tahem 8.Db3 může černý krýt „dvojím pokrytím“ 8...Jd8 nebo hrozbou chycení dámy 8...0-0 9.Dxb7?? Vfb8 10.Da6 Vb6, následky riskantního 8...Sxf3 9.Sxf7+ Kf8 jsem raději vůbec nepočítal. 8...0–0 9.h3 Nutí střelce k vyjádření. Již z dob, kdy jsem se v mládí učil chápat ideje Španělské hry, si pamatuji, že tah střelcem na g4 je dobrý, když již bílý zahrál d4 a tedy je zesílen tlak na bílé centrum. Když je zatím pěšec na d3, nemůže černý z vazby nic vytěžit a bílý může postup d3-d4 klidně připravit, až se vlezlého střelce zbaví. 9...Sh5 Střelec samozřejmě na g4 nešel proto, aby byl vyměněn za Jf3, ani aby se vracel na e6. Osobně bych dal přednost tahu Se6, v zavřené pozici není ztráta tempa zatím cítit. Dříve nebo později by pak sice zřejmě musela následovat výměna bělopolných střelců, po které zbude černému horší střelec a jisté problémy s krytím bodů d5 a f5, ale na h5 střelec překáží vlastnímu jezdci a stejně odtud bude vyhnán na neperspektivní g6, kde také spíše vadí než prospívá. 10.a5 a6 Další postup pěšce je třeba zastavit. 11.Ve1 Kh8 Tento tah mi při partii připadal jako ztráta času, s překvapením jsem však doma zjistil, že jej černí používají poměrně často s cílem přípravy postupu pěšců f nebo i g. Já bych spíše táhl nějakou věží do centra a chytal bych postup d6-d5. 12.Jf1 Sg6 13.Jg3 Až dosud všechno probíhálo dle mých představ. Všechny tahy bílého odpovídají plánům, které jsem si již doma připravil. Ano, tentokrát jsem se neučil konkrétní varianty, ale plány odpovídající dané struktuře a nyní stojí všechny moje figurky tam, kde jsem je chtěl mít, jen některé černé jsou jinde. Důvod, proč zde může bílý usilovat o výhodu (a proč jsem tedy vůbec danou výstavbu volil), je v nepatrném rozdílu, že bílý má na c3 pěšce zatímco černý na symetrickém c6 jezdce. Bílý tedy snáze prosadí pro danou pěšcovou strkturu klíčový postup d3-d4 a po případném exd4 cxd4 získá nadvládu nad centrem. Černý to má s přípravou postupu d6-d5 komplikovanější a když jej prosadí, musí po případném exd5 dobírat figurou a pak musí stále hlídat figurami pěšce e5, protože případné poktytí pěšce z f6 otevírá bílému bělopolnému střelci působnost až na g8. S jezdcem na c6 se také hůře brání bílým figurám ve vniknutí na d5, zatímco černé mají d4 zapovězeny. Zde má ještě navíc bílý díky pěšci a5 doplňkové možnosti na dámském křídle. Viděl jsem dokonce koncovku, ve které bílý napadal fixované černé pěšce „zezadu“ po manévrech Sc1-e3-a7-b8 a Sc4-e2-g4-c8. Zatím jsem tedy ještě neuděl žádný vlastní tah a v zásobě jsem měl ještě kromě výše zmiňovaného d3-d4 i Jf3-h2-g4 (a když černý nevymění tak dále na e3 a d5 nebo f5, když vymění tak hxg4 s tlakem po h-sloupci), po odlákání jezdce z c6 třeba Va1-a4-b4 a Dd1-b3. Připadá vám to jako příliš vysoká matematika? Nehrajte Španělskou ani Italskou s c3 a d3, tam se bez podobných jemností neobejdete. Samozřejmě, že nejsem tak geniální, abych výše uvedené sám vymyslel, jen interpretuji myšlenky velmistrů, od kterých jsem se učil. 13...Jh5? Od doby, kdy jsem předloni četl (studoval by bylo příliš silné slovo, i když za podrobné studium skutečně stojí) knihu Johna Nunna Tajemství praktického šachu, se snažím svým svěřencům (i sobě) vštípit do podvědomí jeden z jeho proncipů VFP (neboli „visící figury padají“, v oroginále LPDO = „loose pieces drop off“ [někdo s lepší znalostí angličtiny a smyslem pro humor třeba složí bonmot na téma „losing loosing pieces“], v ruském překladu VFO = „vysjaščije figury odpadyvajut“, český termín je můj), jehož podstatou je věnovat zvýšenou pozornost vlatním i soupeřovým figurám, které jsou ne nekrytých nebo málo krytých pozicích, protože to může vést k taktickým operacím. Zde se k nekryté dámě na d7 ještě přidává málo krytá figura na h5 a neštěstí je hotovo. Je pozoruhodné, že podobných chyb jsem našel v databázi několik, např. 12...d5 (místo Sg6 z naší partie) 13.exd5 Jxd5 14.Jxe5 14.Jxh5 Nejprve mě napadlo 14.Jxe5 Jxe5 15.Jxh5 Jxc4 16.dxc4, ale to se mi nelíbilo pro braní na e4. Kdybych hned nenašel, že braní na e5 a h5 lze přehodit, asi bych si všiml, že e4 je kryto věží, ovšem po 16...Dc6 je zase pro změnu nedostatečně krytá bílá figura na h5, takže bílý němůže pokrýt oba pěšce c4 i e4. I tak má bílý po 17.Jf4! Dxc4 (Sxe4 nejde pro visící figuru na e7, takže po 18.f3 by jeden ze střelců padl) 18.Va4 Dc6 19.Db3 výhodu, mnou zvolené pokračování však získává pěšce bez jakýchkoliv problémů. 14...Sxh5 15.Jxe5 Nalezení obratu bylo pro mě snazší, protože již od soupeřova tahu Sg4 jsem prověřoval, zda nevychází nějaká taktika typu Sxf7+, Jněkam+, Dxg4. Deset tahů nic nevycházelo, ale nakonec jsem se dočkal. 15...Jxe5 Smůla černého je v tom, že jeho věž stojí na f8, kdyby stála o políčko vedle, šlo by 15...Sxd1 16.Jxd7 Sh5 a jezdec d7 je v pasti. 16.Dxh5 Jxc4 17.dxc4 f5? Černý si je vědom, že pokud se bílý dostane k Sc1-e3-d4, bude zbytek již jen technickou záležitostí, proto přistuje k zoufalé operaci 18.exf5 Vxf5 19.Vxe7 VFP podruhé, kdyby byla Dd7 kryta, kombinace by nevycházela. Podle „řeči těla“ soupeř tento obrat viděl, spoléhal se však na svůj 20.tah. 19...Dxe7 20.Dxf5 Vf8 Po 20...De1+ 21.Kh2 mě doma napadla násladující veselá varianta demonstrující výhody postupu pěšce na a5: 21...Kg8 (s ideou Vf8) 22.Dd5+ Kh8 23.Dd2 Df1 24. c5 Vf8 25. Va4! Vxf2 26.Dxf2 Dxf2 27.Vf4 21.Sg5 VFP do třetice, opět nekrytá dáma. Nevím co si černý od oběti figury sliboval, vžyť stačí 21.Dd3 De1+ 22.Df1, a ani po mnou původně uvažovaném 21.Dg4 De1+ 22.Kh2 toho černý mnoho nemá, 22...Vxf2 nejde pro 23.Dc8+ s matem, a hrozí 23.Sh6 (další VFP), takže nezbude než 22...Dxf2 s napadením Pb2, ale to je na reálněkší protihru hodně málo. Po tahu v textu ovšem nemá černý ani to, takže se vzdal. 1–0
Kdysi v mládí jsem po podobně snadno vyhrané partii prohláslil na adresu soupeře něco ve stylu, že „takhle slabě jsem 1.VT ještě hrát neviděl“ a musel jsem být staršími spoluhráči umravněn, že obvykle určitě hraje lépe, jen neměl svůj den. Od té doby jsem podobných partií viděl spousty, sám jsem jich taky řadu prohrál (vinohradští spoluhráči mají v živé paměti moje dvě dvacetitahové prohry ve Znojmě; když k tomu připočtu loňskou nevyhranou stotahovou partii, v jejímž průběhu jsem měl místy až čtyři pěšce navíc, plně chápu jejich rýpnutí, že kvůli mně je dobře, že letos hrajeme skupinu C), takže se snažím nekritizovat hráče, ale pouze jejich (a svoje) chyby a bez chyb to v šachu zkrátka nejde, protože jak kydysi napsal známý velmistr a žurnalista Tartakover: „Šachy jsou pohádka o tisíci a jedné chybě“.
Při rozborech partií také používám bonmot „Je lepší se učit z cizích chyb než z vlastních“ tak často, že jej téměř považuji za svůj. Je to však tak moudré, že jsem to určitě sám vymyslet nemohl.