Archiv

V archivu moc nového není, jen samé staré věci ...

Poutavé články o našem oddíle nebo o aktivitách našich šachistů najdete v kronice.

Ze starých oddílových stránek bylo převedeno:
Archiv výsledků šachového oddílu do r. 2006

Fotokopie dokumentů ze zakládající schůze šachového oddílu jsou zde.

V našem archívu máme i zápis o utkání. Je ve formátu pdf, chcete-li jej uložit na váš disk, použijte pravé tlačítko myši a "Save link as" / "Uložit odkaz jako".

10. kolo KPII C - Velké Pavlovice "A" - Vinohrady "A" - 4:4 aneb jak jsme při neskutečné smůle nakonec měli nehorázné štěstí

V předposledním kole KPII C se naše Áčko vydalo do jedné z mnoha bašt jihomoravského vinařství - do Velkých Pavlovic. Původně jsem předpokládala, že tuhle reportáž přenechám někomu z aktérů zápasu, ale protože jsme se na páteční schůzce shodli s kapitánem Milošem na tom, že čekat doma na výsledek zápasu bude k nevydržení, zrodil se už v pátek v našich hlavách bláznivý nápad: že v neděli vyšleme do Pavlovic místo dvou "luxusních automobilů" hned tři takováto vozidla a pojedeme s kapitánem našim borcům fandit. Když jsme v neděli kolem půl dvanácté s Milošem a Zdenym vyrazili směr Pavlovice a ještě po cestě jsme vtipkovali, že možná naše borce potkáme už na cestě domů, ještě jsme netušili, jak brzo nás přejde humor.

Když jsme kolem dvanácté pohodlně dorazili do Pavlovic, kde jsme celkem bez problémů našli i hrací místnost, byly z našeho zápasu dohrány pouhé dvě partie. Pouze z vyprávění tedy vím, že jako první skončila partie na šesté šachovnici, kde hrál můj bratr vídeňskou s panem Brožem, který ji nejspíš moc neovládal, nebož podle svých vlastních slov byl Víťa vyhraný už zhruba během prvních dvaceti minut a po zbytek partie o tom soupeře pouze přesvědčoval, až se mu to nakonec definitivně povedlo. Krátce po Víťovi dohrál svoji partii i Tomáš Lamser na dvojce, který se na pana Marka docela těšil, neboť jak se nám po minulém kole pochlubil, má s ním černými pozitivní bilanci. V určité fázi partie se pak dostal do situace, kdy mohl hru poměrně snadno převést do ploché a jednoznačně remízové koncovky, avšak měl pocit, že jiným způsobem by mohl partii i vyhrát, a tak se nespokojil s vrabcem v hrsti a pustil se za holubem na střeše. Holub ovšem zamával křídly a odletěl a po vrabci zbylo Tomášovi jen jedno velké kulaté vejce. Stav byl tedy 1:1.

Pozice ostatních byly zatím poměrně vyrovnané s větší či menší aktivitou na jedné či druhé straně. Pěknou pozici měl na sedmičce Adam Páral, který hrál proti panu Hiclovi svoji oblíbenou Pircovu, ve které málokdy najde přemožitele, což se projevilo i tentokrát, když svého soupeře kolem půl jedné udolal. Poměrně divoce probíhala partie hned vedle na osmé šachovnici, kde bojoval Libor Štursa s Františkem Kynickým. Libor podle hodnocení svých spoluhráčů stál po většinu partie spíše lépe, pak se však vlivem nepřesné hry dostal do poněkud horší, téměř prohrané pozice. To, že by snad partii mohl i vyhrát, ale jeho výkonnostně o poznání slabšího soupeře nejspíš zaskočilo natolik, že zahrál několik absolutně pasivních tahů, čímž umožnil Liborovi, aby se "vyhoupl zpět do sedla" a donutil soupeře kapitulovat pod neodvratitelnou hrozbou matu. Stav byl tedy 3:1 a já osobně jsem začala být ohledně výsledku zápasu optimista, i když někteří vinohradští sýčkovali, že na zbylých čtyřech deskách "ten bod vidí, ale 1,5 bodu už ne". Pomyslela jsem si něco o nevyléčitelných pesimistech - vždyť přece hraje ještě Pepa, Standa, Mirek a Marian - v téhle sestavě ten bod a půl přece musíme dát. Další vývoj zápasu mě ovčem velmi rychle přesvědčil o tom, že člověk musí jenom umřít, ale rozhodně ne vyhrát.

Velmi zajímavě se vyvíjela i partie na první desce, kde sváděl urputný boj Pepa Hladík s Táňou Holušovou. Tady jsem jednoznačně věřila Pepovi, protože jeho soupeřka toho v této sezóně kromě jedné velké a jedné malé výsledkové rošády zatím moc nepředvedla. Možná to byl impuls k tomu, že se právě v tomhle utkání rozhodla trochu si napravit reputaci. Pepovy zdvojené věže na g sloupci spolu s postouplým pěšcem na h sloupci mi připadaly nadějné, ale soupeřka mezitím svými figurami zle dotírala na opačném křídle, až se jí podařilo uzmout Pepova střelce. Pepa ještě chvíli bojoval a vzdoroval, ale po střelci se brzy odporoučela do věčných lovišť celá jeho partie. Tuto nepříjemnost ale vzápětí vykompenzoval Mira Lamser na čtyřce, který si poradil s panem Bělouškem. Stav byl tedy sice stále příznivý - 4:2, ale na zbývajících dvou deskách to na nějaké bodové žně vinohradských moc nevypadalo, spíš naopak.

Standa Páral na trojce stál v dost pasivní pozici už od chvíle, kdy jsem zápas viděla, neboť nechal soupeřovy bílé pěšce na h a f sloupci dojít až na šestou řadu. Tito pěšci podporovaní dalšími figurami pak způsobili to, že se Standova věž a kůň na stejném křídle po celou dobu partie nehnuli z místa. Hrát prakticky celou partii v podstatě bez věže a střelce bylo dost nepříjemné, takže když se Standa dozvěděl, že průběžný stav je 4:2, suše to okomentoval slovy, že tu půlku bude muset udělat Marian, čímž dal v podstatě najevo, že na výsledek své partie už rezignoval. Ve hře ale dál statečně pokračoval, takže jsem tu jeho rezignaci nebrala až tak vážně. Co se stalo vzápětí, krátce po půl druhé, bylo ale naprosto nepředstavitelné a nechápal to nikdo z přítomných. Pan Cupal nejprve svázal Standovi věž, ale než si ji vzal, dal ještě Standovi šach dámou na základní řadě. Standa se svým králem tedy uhnul, ale soupeř si svázanou věž stále vzít nechtěl a místo toho znovu šachoval dámou na základní řadě, ovšem tak, že svou dámu nabídl Standovi na stříbrném podnose - úplně zadarmo! Chvíli jsem na ten soupeřův tah jen nevěřícně hleděla, protože ta dáma opravdu nebyla ničím krytá, ale jejím sebráním ani nehrozil žádný mat či něco podobného. Na celou pozici nevěřícně hleděli i ostatní a ještě více zírali ve chvíli, kdy Standa - ve stavu náhlé a absolutní šachové slepoty - místo sebrání dámy králem uhnul! V tu chvíli si do ticha, ve kterém by bylo slyšet spadnout i špendlík, Standův soupeř oddechl tak nahlas, že to přilákalo i Mariana od páté šachovnice. Poté už soupeř svázanou věží nepohrdnul a Standovi nezbylo než kapitulovat. Marianova pozice, ve které měl nějakou dobu pěšce navíc, kterého posléze ztratil, aby poté ztratil i dalšího pěšce, následně vyměnil několik důležitých figur, aby si soupeř s prosazením volného pěšce nemusel příliš lámat hlavu, byla už jen dovršením této vinohradské šachové tragedie. Po výsledku 4:4 mi rychlost, se kterou jsme se vypařili z hrací místnsoti, připomněla rychlost, se kterou opouštěl své divadlení štace Cimrmanův divadelní soubor.

Všem nám totiž bylo jasné, že tímto výsledkem jsme se v případě předpokládané výhry Hodonína nad Morendou sami připravili o postup do KPI. Zdeny sice po cestě zpět prorokoval, že je přesvědčený, že i Hodonín v Brně klopýtl a remizoval, já jsem však tohle proroctví považovala pouze za optimistické vyjádření toho, že naděje umírá poslední. Sama jsem sice nejdřív koketovala s myšlenkou, že se na zápas Morenda - Hodonín přece jen zajdu podívat, ale pak jsem tento návrh zavrhla s tím, že přece nejsem sadomasochista. Osud tomu ale tak chtěl, že si ke mně shodou šťastných náhod zpráva o výsledku tohoto utkání přece jen cestu našla, a já jsem se tak hned po návratu do Brna dozvěděla, že při nás při vší té smůle nakonec stáli všichni svatí. Ti svatí byli konkrétně hráči z Morendy "B", kterým se husarským kouskem povedlo obrat Hodonín také o dva body a udržet nás tak na špici tabulky. Když se tuto novinu dozvěděl kapitán Miloš, reagoval na to tím, že už začal psát rukopis knihy "Jak jsme si sami zkazili postup do KPI" (pozn. aut. - originální název tohoto rukopisu byl autorkou reportáže z důvodu zachování kulturnosti webových příspěvků pozměněn) - ale že tedy vydání tohoto rukopisu o tři týdny odloží. Za to, že jsme stále na čele tabulky vděčíme tedy z mého pohledu ani ne tak výkonu našich hráčů, jako výkonu borců z Morendy, za což jim patří náš velký dík. Já pevně doufám, že když jsme tuhletu šanci dostali, že si za tři týdny proti Kyjovu postup opravdu vybojujeme a že náš kaptán bude moci psát úplně jiný rukopis.

7. kolo KPII C - ŠK Vinohrady Brno "A" - SK Horáček Sudoměřice "A"

Předposlední lednovou neděli nám los do naší vinohradské klubovny přihrál soupeře ze Sudoměřic, jejichž základní sestava budí rozhodně respekt, i když výkony v letošní sezóně za jejich očekáváními trochu pokulhávají. Zápas pro nás začal poněkud humorně. Kapitán nás totiž nahnal do hrací místnosti již na devátou hodinu. Když ani krátce po půl desáté nebylo po soupeřích ani vidu, ani slechu, začali někteří vtipálci rozvíjt teorie o tom, že se nás Sudoměřice tak bojí, že „se rozhodly ušetřit za benzín“, abychom vzápětí po bližším prozkoumání rozpisu zjistili, že se kapitán o kolo přehlédl a nahnal nás do hrací místnosti o půl hodiny dříve!

Kolem desáté hodiny konečně dorazili soupeři s omluvou, že „najít Vinohrady bylo snadné, ale s hrací místnsotí už to bylo o poznání těžší“, což jsme jim rozhodně věřili. Hledání naší vinohradské klubovny by se totiž dalo přirovnat k hledání oné pověstné jehly v kupce sena, neboť o umístění naší klubovny nejsou zpravidla informování ani místní domorodci, což bývá pro hosty bloudící mezi vinohradskými paneláky nepříjemným překvapením. Hosté tak usedli k šachovnicím s asi dvacetiminutovou časovou penalizací – a začal boj. Zápas to byl opravdu bojovný, o čemž svědčí i fakt, že remízou skončily pouze dvě partie a to až v situaci, kdy už bylo o výsledku zápasu rozhodnuto. Ale vraťme se zpět na začátek.

Na začátku jsme se dostali poměrně rychle do vedení, když asi po 40 minutách hry opět nezklamala naše bodová jistota na první desce Pepa Hladík – jeho soupeř pan Pešák dnes asi opravdu neměl svůj den a na rychlém konci partie poměrně aktivně spolupracoval. Poté se poměrně dlouho skóre zápasu neměnilo, až po poledni vyrobil dosud dobře hrající Zdeněk Nývlt na šestém prkně hrubku, která ho stála partii. Hosté tedy vyrovnávají na 1:1. Od Zdeňka, kterému se až do Vánoc nesmírně dařilo (5/5) se paní Štěstěna v novém roce jaksi odvrátila, a tak budeme doufat, že se mu brzy podaří navázat na své výkony z podzimní části soutěže. Krátce po půl jedné se naštěstí skóre obrací výrazněji v náš prospěch, kdy po výhře Standy Párala na třetí desce přidává třetí bod taky Víťa Novák na osmičce, který si tak zároveň dal první dárek ke svým dnešním narozeninám. Vedeme tedy rázem 3:1 a vývoj zápasu hned vypadá optimističtěji. Kolem jedné hodiny můžeme sledovat koncovku na páté šachovnici, kde jeden z bílých pěšců našeho Mariana Vargy, podpořený bílým králem, spěje nezadržitelně do dámy a Marian tak donutí svého soupeře pana Dryšla kapitulovat. Z výsledku 4:1 je tedy jasné, že už neprohrajeme, z pohledu na ostatní šachovnice se rýsuje pěkná výhra. Kolem půl druhé probíhá koncovka i na předposlední desce, kde panu Bělíkovi, hrajícímu za černé, záhy dojde, že v pozici K+J+3p proti K+4p bude mít bílý jezdec hlavní slovo, a tak raději kapituluje a Hynek nám zaručuje vítězství 5:1.

Vzhledem k tomu, že o výsledku zápasu je v tuto chvíli již rozhodnuto, někteří sudoměřičtí hráci ztrácí poněkud zájem o sledování vývoje na zbývajících deskách, a tak odcházejí blicat do vedlejší místnosti, zatímco jiní před klubovnou zapíjejí žal z prohry „Pirátskou pětatřicítkou“. Ještě se ale stále hraje na 2. a 4. šachovnici, kde za nás statečně bojuje rodinné duo Lamserových. Ačkoli mají oba o kvalitu méně, bojují velmi srdnatě a nakonec se jim oběma podaří dovést své partie do smírných remízových vod. Vítězíme tedy 6:2 a stále zůstáváme v čele tabulky. Pan Myšulka v článku rekapitulujícím výsledky minulého kola naznačil, komu bude fandit Hodonín v posledních dvou kolech. Přestože dnes Sudoměřicím štěstí nepřálo, my jim rozhodně budeme fandit v kole devátém, kdy se utkají právě s naším největším rivalem v boji o postup – Hodonínem – a budeme jim přát, aby si z tohoto zápasu sudoměřičtí odvezli alespoň bod, protože si ho za bojovnost v dnešním zápase jistě zaslouží :-)

6.kolo KPII C Hodonín - Vinohrady "A"

Výjezd do Hodonína začal bez problémů. Vyrazili jsme dvěmi luxusními vozy (jak s oblibou uvádí kapitán) za poněkud snížené viditelnosti. Dost nás pobavil nápis Mlha na světelné tabuli, který pro mlhu nebyl skoro vidět. K hrací místnosti jsme dorazili na první pokus, takže jsme s trojicí domácích museli dokonce chvilku čekat, než přišel klíčník. Postupně dorazila celá základní sestava domácích a ve stanovený čas mohlo utkání začít.

Po hodině hry končí moje partie na první šachovnici. Podařilo se mi záhy vyměnit všechny jezdce a když za pár tahů přichází od Michala Provazníka nabídka remízy, nevidím žádný důvod ji odmítnout. Vstávám od stolu a dělám obhlídku ostatních šachovnic se závěrem, že zatím se ještě nic neděje. Tomáš Lamser má bílými předpokládaného Svěšnikova, na třetí šachovnici (Standa Páral) stojí víceméně ještě teoretická pozice Volžského gambitu. Mirek Lamser rychle utekl soupeři z přípravy, takže se hraje Pircova obrana. Na páté desce čelí Varga málo hrávanému zahájení 1.b4, ale reaguje klidně a nemá žádné problémy. Nývlt má svoji oblíbenou Katalánskou a Adam Páral černými Pircovu. U Štursy se mi nelíbí pozice jeho černopolného střelce, která neladí s zahájením (Najdorf s e5), ale protože znám Liborův nestandardní pohled na šachy, nepokouším se raději jeho pozici rozumět a zůstávám v klidu.
První přiostření se událo na druhé šachovnici. Po celkem standardních tazích Svěšnikovovy Sicilské 1.e4 c5 2.Jf3 Jc6 3.d4 cxd4 4.Jxd4 Jf6 5.Jc3 e5 6.Jdb5 d6 7.Jd5 Jxd5 8.exd5 Jb8 9.c4 Se7 10.Se2 0–0 11.0–0 a6 12.Jc3 f5 13.f4 (klíčový tah v dané pozici, další postup černých pěšců je zapotřebí zabrzdit) Sf6 14.Dc2 Jd7 15.Kh1 exf4 16.Sxf4 Se5 17.Sd3 Df6 přichází v pozici diagramu ostré

18.g4!? Trávníček dlouho přemýšlí a nakonec se rozhoduje odevzdat pěšce za iniciativu: 18. .. Sxf4 19.Vxf4 Je5 20.Sxf5 Sxf5 21.gxf5 Vac8 22.Db3 (asi lepší bylo 22.De2) Jd3 23.Vf3 Je5 24.Vf4 Jd3 25.Vf3 Je5 a nyní Tomáš využívá toho, že má víc času, aby s rozhodnutím, zda přijmout remízu nebo pokračovat riskantním 26. Vg3 počkal na dobu, až se vyjasní další šachovnice. A bylo co vyjasňovat.
Mezitím na čtvrté šachovnici remizuje M. Lamser s Lingem, když na volném sloupci mizí věže a symetrická pěšcová struktura neskýtá mnoho objektů k další hře.
Ke slovu se pomalu začínají hlásit časové tísně, které většinou trápí domácí tým (a tradičně našeho Mariana Vargu).
Nešťastný Štursův střelec končí na neperspektivním poli h2 a v pozici diagramu začínám mít obavy z černých centrálních pěšců.

Dosud skvěle bodující Tapič (4,5/5) se však nechává zlákat křídelní akcí 1. .. Db6?!, což se po 2.Sxe4 fxe4 3.Dxe4 Dxb4 4.Vb1 ukazuje jako špatný obchod. Po 4. .. Da4 5.Vxb7 Vb8 začínám počítat varianty typu 6. Vxb8 Vxb8 7. f4 s otevíráním pozice proti černému králi, Libor však vyhmátl Achillovu patu černé pozice elegantním 6.Dc2!! a ujímáme se vedení 2:1.
Adam Páral zahájil diverzi proti bílému středu výpadem dámy na b4 a mě to připadá hodně riskantní (jak uvidíte později, právem). Záhy se objevuje na b4 i dáma Párala staršího, tady mi to připadá celkem v pořádku (vyprovokovalo to jisté oslabení dlouhé černé diagonály), jen v pozici diagramu to chtělo návrat dámy na standardnější a8 nebo a7. Jak se Standa po partii přiznal, domníval se, že po ústupu Jf3 na e1, má jeho dáma vždy k dispozici d4.

Zahrál tedy 1...Jg4?, jenže po 2.Jb5 se ukázalo, že d4 může odebrat i druhý jezdec. Nezbylo tedy než odevzdat dámu 2...Dxb5 3.axb5 Vxa1 4.Vxa1 Sxa1 5.h3 Jgf6 6.Dd3. Tady se mi zdálo, že po Jf6-e8-c7xb5 by se snad dala postavit nějaká pevnost, Standa však ztratil ještě nějaká tempa tahem Je5 a později musel za b-pěšce dát figuru.
V partii Vlčko – Varga pronikly bílé figury až na d6, neměly však dostatečnou podporu a musely rychle vycouvat

1...Sxd6 (1...a6 2.Sxb8 axb5 získávalo figuru) 2.Jbxd6 Vb8 (zde získávalo materiál 2...Jc3 3.Dd2 Jxe2+ 4.Dxe2 b5 5.Jxb5 Jxd4 6.Jxd4 Sxc4) 3.Jb5 a6 4.Jba3 Jc3 5.Dd2 Jxe2+ 6.Dxe2 b5 7.Je5 Vc8 8.Vfd1 Dd6 9.Db2 Vff8 10.Jxc6 Vxc6 11.Jc2 Vfc8 12.Jb4 Vc4 13.a3 a5 14.d5. Přes zaváhání v pozici diagramu získal Marian velice slibnou pozici, kterou mohl dovést k vítěznému konci po 14...Sd7 15.Ja2 Vc2 16.Db3 (16.Db1 Dxa3) 16...8c4 17.Jc1 (17.h3 a4 18.b1 xa3) 17...Df6!. V časové tísni se stalo pouze 14...axb4 15.dxe6 Dxe6 16.axb4 De7 17.Vab1 a výhoda se rozplynula. Varga ještě díky matové hrozbě na poslední řadě sebral pěšce b4, za chvíli však získává bílý zpět b5 a partie končí v remízou v dámské koncovce.
Nyní se pokusím rozebrat partii zápasu Piťo – A. Páral. Na několika místech si nejsem jist přesným pořadím tahů, proto prosím o shovívavost. Zahájení probíhalo přibližně takto: 1.e4 g6 2.d4 Sg7 3.Jc3 d6 4.f4 c5 5.d5 Jf6 6.Jf3 a6 7.a4 Db6 8.h3 Db4?!

a v pozici diagramu máme zmiňovaný výlet dámy na b4. Zprvu reagoval bílý správně 9.Jd2 Jh5 10.Df3 f5 11.a5 fxe4. V pozici dalšího diagramu však měl místo 12.Jdxe4 dobrat druhým jezdem (12.Jcxe4) s rozhodující výhodou. 12...Sxb2 ztrácí materiál po 13.c3 i 13.Vb1 a pokus vykličkovat dámou 12...Dd4 vázne na 13.g4 Jf6 (počítačové 13...Jxf4 14.b3 Dxd5 15.Sxf4 je rovněž zoufalé) 14.c3 Dxd5 15.Jxf6+. Po 12...Sf5 13.Sd3 jsem neviděl nic špatného na 13...Sxe4 14.Sxe4 Sxc3+ 15.bxc3 Dc4 i když ani to není žádná sláva. Adam zvolil 13...c4 a po vtipném 14.Jxd6+! Dxd6 15.Sxf5 Vf8 stál nadále podezřele. Bílý však již spotřeboval téměř všechen čas a najít počítačové 16.Je4 Dxd5 17.Sc8! není snadné ani s dostatkem času. Po nabízejím se 16.Se6 se karta začala definitvně obracet v náš prospěch. Další tahy jsou opět bez záruky 16...Jxf4 17.Sxf4 Vxf4 18.De2 Jd7 19.Vf1 0–0–0 20.Je4 Vxf1+ 21.Dxf1 Db4+ 22.c3 Dxb2 23.Dxc4+ Kb8 24.Va2 Db1+ 25.Ke2 Je5 26.Jd2 Dg1 27.De4 Vf8 28.Dh4 Dxg2+ 29.Kd1 tato pozice však na šachovnici stála.

Křemíkový mozek si spokojeně přede a hlásí černému +10 po pokračování 29...Vf2 (např. 30.Dxe7 Jc4) a +4 po 29...Jf3. Na to se Adam bál komplikací po 30.Dxe7, počítač však hlásí matový útok: 30...Jxd2 31.Dxg7 Df1+ 32.Kc2 De4+ 33.Kxd2 Vf2+. Adamův tah 29...Sf6 s léčkou 30.Dxh7 Vh8 je hodnocen pouhým necelým +1. 30.Db4 (30.Df4) Sg5 31.c4 (31.Vb2) Sxd2 32.Vxd2 Vf1+ 33.Kc2 De4+ 34.Kc3 Vc1+ 35.Kb3 Vb1+ 36.Vb2 a máme tu pozici posledního diagramu,

ve které viděli všichni diváci zisk dámy 36...Vxb2+ 37.Kxb2 Jd3+. Adam se spokojil ziskem dvou pěšců 36...Dd3+ 37.Dc3 Vxb2+ 38.Kxb2 Jxc4+ 39.Kb3 Jxa5+, i to však stačilo ke zvýšení skóre v náš prospěch.
Nyní již Tomáš Lamser dává partii za remis a nám jistotu, že se s prázdnou vracet nebudeme. Ještě se soupeřem analyzují pozici po možném Vg3 se záverem, že se to mohlo zvrtnout na obě strany.
Na třetí šachovnici přežívá Makovička děsivou časovou tíseň, po které se na šachovnici objevuje pro Standu Párala žalostný materiální poměr V+6P : D+J+2P. Dáma s jezdcem je nebezpečná dvojka i při rovnějším poměru sil, takže nikoho nepřekvapuje, že se černý král ocitl v matové síti a Makovička má již 5/5.
Na poslední partii Myšulka – Nývlt vydal sice vedoucí soutěže informační embargo, přesto se zastavím alespoň u první kritické pozice.

Černý zahájil protiakci tahem 1...a4 2.b4 Dxc4 3.Sxb7. Zajímavá je i varianta 3.Dxc4 Vxc4 4.Jf5! (4.Sxb7 vázne na 4...Sxb4 5.axb4 Vxb4) 4...Kf8 5.Jxe7 Kxe7 6.Vxd8 Kxd8 7.Sxb7 s menší výhodou bílého. 3...Dxe2 4.Vxe2 Vc7 a zdá se, že všechny bílé figury visí. Zdeněk nejprve vše pokryl 5.Sf3 (Počítačové 5.Sg2 Vcd7 6.f4 chce asi opravdu chladný kovový mozek) 5...Vcd7 6.Vee1 Vd6 7.b5 (Námitek nemohlo být ani proti 7.Jc2 Vd2 8.Vxd2 Vxd2 9.Ve2 s trochu lepší pozicí bílého) 7...Jd5 8.Sxd5? A tady jde Zdeněk dobrovolně zpět do vazeb, z nichž již se zdravou kůží nevyšel. Jako nutný doplněk předchozího tahu bylo 8.c6 xc6 9.bxc6 xc6? 10.xd5 c2 11.a1 xa3 12.e4. (Lépe tedy 9...f8 10.xd5 exd5 11.c7 c8 12.c1 d7 13.f4, ale ani zde bílý prohru neriskuje) 8...Vxd5 9.Ve4 Sxb5 10.Vde1 Sf6 11.Jxb5 Sxb2 12.Vb4 Sf6 13.Vc1? Po 13.Veb1 mohl bílý získat zpět Pa4. Dále se raději odmlčím. Pozorovat tuto partii bylo utrpením, takže jsem se raději věnoval analýzám již skončených partií. Zdeněk vzdoroval ještě dlouho, několikrát zkusil dokonce i nabídku remízy (jednou dokonce s poznámkou, že je to výhodná nabídka, Myšulka ale na reklamu vůbec nedbal) a s přispěním soupeře se chvilkami zdálo, že by jí snad i mohl dosánout, nakonec však černý přece jen vyhrál a srovnal na konečných 4:4.

Myslím si, že remíza je celkem spravedlivým výsledkem odpovídajícím předvedené hře, i když jsme chvílemi doufali v plný bodový zisk.

J. Hladík

Šachový víkend v Curychu

Od 8. do 23. srpna se ve švýcarském Curychu konala významná šachová událost - oslavy 200. jubilea založení nejstaršího šachového klubu na světě. V rámci oslav uspořádali organizátoři velkolepou podívanou, obří simultánku osmi mistrů světa proti dvěma stovkám vybraných amatérů. Jedním ze šťastných vylosovaných jsem byl i já, a tak jsem měl možnost postavit se jednomu z těchto šachových velikánů. Směr - Curych Po zodpovězení a odeslání testu, který jsem objevil na stránkách Šachové společnosti Curych, mě ani ve snu nenapadlo, že bych se mohl dostat mezi stovku vylosovaných. Vzhledem k tomu, kolik dalších lidí se soutěže zůčastnilo, byly moje šance mizivé. Ale představa možnosti zahrát si s Anandem, Karpovem, Kasparovem, Ponomarjovem, Topalovem, Kramnikem, Spasským nebo Korčným byla mnohem silnější než racionální odůvodnění zbytečného plýtvání časem, a tak jsem hledání správných odpovědí věnoval těch několich potřebných hodin. A že se to opravdu vyplatilo jsem se přesvědčil brzy poté, co jsem ze spárů svého spamového filtru vydoloval německy psaný e-mail s pozvánkou do Curychu k utkání s legendárním šachovým velmistrem, mistrem světa z let 1975-1985, Anatolijem Karpovem. Cestu jsem absolvoval autobusem přímé linky Brno-Curych. Spolu se mnou jela také moje přítelkyně, která byla zároveň mým "dvorním" fotografem :-). Dvanáct hodin strávených v kodrcajícím se (byť moderním) autobuse mi před zápasem s Toljou rozhodně neprospělo. Do Curychu jsme přijeli v sobotu brzo ráno a hned jsme se vybrali na hlavní vlakové nádraží, kde za několik hodin měla být zahájena simultánka. Budovu jsme našli bez problémů, je vzdálená asi 300 metrů od autobusové stanice, horší to pak bylo uvnitř. Za cedulí s nápisem "Hauptbahnhof Zürich" se totiž rozléhal obrovský komplex kolejí, nástupišť, eskalátorů, čekáren, chodeb a obchodů a my jsme v tom zmatku byli za chvíli "totally lost". "Tak ještě máme 8 hodin, to bude v pohodě." Po půl hodině pobíhání sem a tam se mi zdálo, že jsem zahlédl Ananda. Visel asi pět metrů nad zemí spolu s ostatními protagonisty simultánky a rapid turnaje, přesně nad místem, které zrovna organizátoři začínali připravovat na velkolepou šachovou akci. Tak to bychom měli, teď už jenom počkat těch pár hodin, než to celé začne. Budova hlavního nádraží v Curychu, kde proběhla simultánka a rapid turnaj. Sedm hodin před začátkem simultánky byl hrací prostor zatím pustý a prázdný. Jinak určitě se shodneme, že na fotkách to nejvíc sluší Judit Polgárové :-) A takto vypadal hrací prostor asi po tříhodinovém "řádění" organizátorů. Simultánka Obří simultánka byla zahájena nekonečným a poměrně nezáživným proslovem zástupců Šachové společnosti Curych a ředitele banky Credit Suisse, která byla hlavním sponzorem celé akce. Poté už ale události nabraly na obrátkách a do hracího prostoru bylo postupně pozváno všech osm mistrů světa k utkání s jejich dychtivými soupeři. Byl to naprosto úžasný pocit vidět naživo nejlepší hráče současnosti i legendy minulosti takto pohromadě. Karpov přišel do svého "výběhu", letmo si nás proměřil pohledem a provedl svůj první tah proti nasazené jedničce, kterou byl FM Gérard Nüesch (2319). Několik prvních koleček šlo celkem svižně, postupně se však hra zpomalovala, u některých partií přemýšlel Karpov poměrně dlouho (nebylo výjimkou, že si postál třeba i 2 minutky, než potáhl). Jeho pohled mluvil za vše - "Nedaruji vám ani půl bodu!". Podle toho také hrál ... pomalu. Ostatní mistři na tom byli s rychlostí hry značně lépe. Obzvlášť Ponomarjov se se svými soupeři příliš nepáral a nakonec si jako jediný udržel čistý štít. Kdo ví, možná mu přinesl štěstí ten jeho slušivý fialový svetřík :-) "Fialové tornádo" Ruslan Ponomarjov. (zdroj: www.sgzurich.ch) Síla hráčů byla ve všech simultánkách přibližně vyrovnaná. První desku okupovali hráči s ELO 2300-2350 a na dalších čtyřech až pěti šachovnicích se hodnota ELO držela pořád nad hranicí 2000 bodů. Mistři se však svých zdatných soupeřů nezalekli a celkový výsledek +161 -4 =35 je jistě obdivuhodný. Moje partie měla poklidný, zavřený charakter, vzešla z výměnné varianty odmítnutého dámského gambitu. Představa toho, jak mě Tolja rychle převálcuje se (naštěstí) nenaplnila. Dokonce jsem si i malinko zakombinoval, i když teď zpětně nevím, jestli bylo v dané pozici OK odevzdat aktivního střelce a koně za Toljovu věž a dva pěšce. Podobné úvahy však už na výsledku partie nic nezmění - Karpov mě po 33 tazích přece jen donutil ke kapitulaci. Nevadí, svůj cíl jsem splnil - vydržel jsem alespoň 15 tahů a nevzdal jsem se jako první (dřív než já skončilo svoje partie 13 borců). Tady už se mnou Karpov neměl moc práce. Ještě pár tahů a je konec. Vzadu v bílém tričku sedí na 1. desce zamyšlený FM Gérard Nüesch (2319F), který jako jediný Karpova porazil. Moje kapitulace. Po 33. tahu už nemělo smysl v partii pokračovat. Mistrovský rapid Sedm mistrů světa a nejlepší šachistka historie - tak by se dalo charakterizovat obsazení hvězdného rapid turnaje, který se uskutečnil následující den po simultánce ve stejných prostorách. Trojici Kasparov, Spasský a Korčný nahradili Chalifman, Polgárová a Hug. Domácí IM Werner Hug, juniorský mistr světa z roku 1971, tak dostal šanci splnit si sen a zahrát si proti světové špičce. A rozhodně se v turnaji neztratil! Prohrál pouze s Anandem a Ponomarjovem, proti všem ostatním "dravcům" dokázal svoji partii dovést bezpečně k remíze, což mu zaručilo v konečném zúčtování předposlední místo. To poslední si už na začátku turnaje rezervoval Anatolij Karpov, když hned první dvě kola prohrál. V tom prvním nestačil na Ponomarjova, druhé neustál s Anandem. Partie GM Ponomarjov vs. IM Hug ze 4. kola rapid turnaje, ve které zvítězil ukrajinský velmistr. Na průběh turnaje dohlíží hlavní rozhodčí IA Pavel Votruba. Na opačném konci tabulky se usadili Ponomarjov, Kramnik a Anand. Zejména Vladimir Kramnik hrál ve výborné formě, zaznamenal tři vítězství bez jediné porážky a zaslouženě skončil na 1. místě. Jeho nejcennějším skalpem je jistě Veselin Topalov ze 4. kola, když v dynamické partii nejdřív zkrotil jeho útočné choutky a poté postupem svého volného pěšce ve věžovce dosáhl vyhrané pozice. Před neodvratnou proměnou f-pěšce do dámy se Topalov vzdal. Nevšiml jsem si, že by tato prohra Veselina nějak viditelně ovlivnila. Choval se stejně jako předtím, bavil se s lidmi v části určené pro prominenty, smál se. Svoji nevýraznou formu v podobě čtyř remíz a prohry zachránil svým pověstným finišem, když v posledních dvou kolech bodoval naplno a nakonec skončil za Kramnikem a Anandem na 3. místě. Tuto partii proti Kramnikovi Topalov neustál. Asi jsem naivní, když jsem čekal, že po ukončení rapidu a vyhlášení vítězů přijde na řadu oficiální autogramiáda. Myslel jsem, že celá tato akce byla především exhibice (proto se také hrálo na hlavním nádraží) a rozdání několika podpisů fanouškům k tomu určitě patří. Realita však byla trochu odlišná. Téměř všichni protagonisti se jako mávnutím kouzelného proutku "vypařili" a zůstali v podstatě jen Anand, Karpov a Spasský. Několika šťastným se ještě podařilo zastavit Garriho Kasparova, který však rozdal pouhé dva autogramy a pokračoval ve své cestě. A tak rozhodně nejsympatičtější se v tomto ohledu ukázal být Viši Anand, který byl svou ženou velmi mile upozorněn na skupinku podpisuchtivých fanoušků (mezi nimiž jsem byl naštěstí i já) a stál na placu tak dlouho, dokud za ním přicházeli lidé s prosbou o podpis :-) Nechal jsem si tedy podepsat svou oblíbenou šachovnici a usoudil jsem, že toto bude definitivní konec curyšské šachové akce a je čas přesunout se na autobusovou stanici k návratu domů. Moje památka na tuto skvělou šachovou akci - podepsaná šachovnice. Podařilo se mi ukořistit podpisy od (shora-dolů) Ananda, Karpova a Topalova. Co říct na závěr? Byla to opravdu velkolepá událost, finančně i organizačně jistě velmi náročná, ale organizátoři ji podle mě zvládli na výbornou. Je to zároveň ukázka toho, že nic není nemožné a s potřebnou dávkou podpory, houževnatosti a cílevědomosti se dají sny proměnit ve skutečnost. Třeba to poslouží jako inspirace některému z dalších evropských šachových klubů k uspořádání akce podobného formátu.

Příloha	Velikost
GMKarpov_Varga.pgn	2.45 KB

11. kolo KPII C - Vinohrady Brno "A" - Sokol Kyjov "A" - 4,5:3,5 - POSTUPUJEME DO KPI!!!

Do posledního 11. kole krajského přeboru šlo naše družstvo s jediným cílem - zdolat poslední překážku na cestě do KP I. - družstvo Sokola Kyjov. Věděli jsme, že budeme soupeřit se silným družstvem, které dokáže být velmi nebezpečným soupeřem, což potvrdilo např. remízou s našimi největšími rivaly z Hodonína. Průběh zápasu pak jasně ukázal, že i přesto, že hostům už v soutěži o nic nešlo, rozhodně závěr sezóny nevypustili a pustili se do nás s nečekanou vervou a dravostí.

Začátek zápasu tomu ale příliš nenasvědčoval. Hosté dorazili do naší klubovny už asi půl hodiny před začátkem zápasu ve velmi rozšafné náladě a vzhledem k tomu, že první informace, která je zajímala, bylo, kde je nejbližší hospoda, jsem doufala, že budou chtít věnovat více času a energie zápolení s půllitry piva než s námi a nebudou tudíž klást příliš tuhý odpor. Vývoj zápasu mne ale velmi rychle vyvedl z omylu. Po zahájení, při kterém tradičně chyběl jen domácí Tomáš Lamser, který tou dobou nejspíš ještě snídal a jehož pozdní příchody už patří k jakémusi vinohradskému folklóru, jsem se rozhodla blíže prozkoumat a porovnat sestavy obou družstev. Hostům ani v posledním kole nenastoupil k zápasu jejich lídr Petr Kubala, čímž si následně vysloužili pokutu do jihomoravské svazové kasičky. Z hlediska papírové síly jsme jako domácí měli výraznou převahu na 1., 4. a 7. desce (více než 200 Elo bodů), silnější jsme byli i na 3. desce, na 2., 6. a 8. desce byly síly zhruba vyrovnané, soupeři byli silnější pouze na 5. šachovnici. Toto srovnání tedy pro nás vyznívalo dost optimisticky, ale jak všichni dobře víme, rozdíl v šachové síle někdy neznamená vůbec nic.

Zhruba po hodině hry zjišťuji, že Zdeny Hlavinka na osmičce, který na poslední chvíli obětavě zaskočil za Libora Štursu, je bez rošády a krále obou soupeřů už opustily i jejich dámské protějšky. Poměrně divoce se vyvíjela partie na šesté šachovnici, ze které jsem chvílemi měla pocit, že Hynek Latta s panem Šmídem hrají místo vážné partie svižný rapid. Poměrně rychlé tempo celé partie očividně více sedělo zástupci kapitána hostí panu Šmídovi, který z něj vytěžil postouplého pěšce na šesté řadě podporovaného dámou a později i věží. Když se k pěšci na d sloupci přidal i další pěšec a oběma se podařilo postoupit až na sedmou řadu, ze které už byl k proměně jen malý krůček, donutila tato situace kolem půl dvanácté Hynka ke kapitulaci. Zástupce kapitána hostí pan Šmíd tedy vyhrává jako první a nám nezbývá než doufat, že si z něj ostatní kyjovští hráči nevezmou příklad.

Asi od čtvrt hodiny později dostává Marian na pětce od svého soupeře pana Čechala nabídku remízy. Říkám mu, ať raději ještě hraje - jednak prohráváme a za druhé je v tuto chvíli na nějaké prognézy ohledně vývoje a výsledku zápasu brzy. V tuto chvíli už ale vypadá poměrně nadějně Adamova pozice na sedmičce, kdy jeho zdvojené věže na c sloupci na soupeře nepříjemně dotírají. Tento způsob útoku slaví úspěch krátce po dvanácté, kdy se do celé situace vložil ještě Adamův jezdec, který vidličkou na krále a dámu nedal soupeři žádnou smysluplnou možnost ve hře pokračovat, a Adam tak srovnává skóre na 1:1. Kolem půl jedné potvrzuje opět své kvality i náš lídr Pepa Hladík a otáčí tak skóre zápasu v náš prospěch. Přestože nyní vedem 2:1, ještě zdaleka není nic jasné. Soupeři totiž hrají velmi bojovně a houževnatě a o výsledek záapsu bojují jako o holý život, takže začínám mít podezření, že jim v Hodoníně za to, že s námi neprohrají, něco slíbili. Toto mé podezření posílil už v začátku zápasu zástupce kapitána hostí pan Šmíd, který mi stranou sdělil, že "se diví, že jsme je o něco nepožádali, vždyť to tak dělá spousta jinách klubů". Na to jsem mu odpověděla pouze to, že my nejsme jako spousta jiných klubů a buď si postup vybojujeme nebo ne. Mé podezření o motivaci soupeřů směrem z Hodonína pak definitivně potvrdil Adamův soupeř pan Ledvina, který mi sdělil, že skutečně hodonínským "museli slíbit, že nás porazí".

Ale zpátky k průběhu zápasu a situaci na šachovnicích. O bojovnosti našich soupeřů svědčí i fakt, že v době, kdy nás Pepova výhra dostává do vedení, jsou už prakticky prohrané pozice domácích na 2. a 8. desce. Zdeny na osmičce má pěšce méně a dsot pasivní pozici, Tomáš na dvojce má střelce proti soupeřově věži a pěšci. Kolem půl jedné se po pěkné kombinaci pana Ingra ze Zdenyho ztraceného pěšce stala celá věž, což přimělo Zdenyho ke kapitulaci a opora kyjovských pan Ingr tak srovnává na 2:2. Kolem jedné hodiny nabízí pan Čechal na pětce Marianovi znovu remízu, ten ji tentokrát rovnou odmítá, neboť - jak mi vzápětí sděluje - je přesvědčený, že je vyhraný. Během následujících asi dvaceti minut za domácí naštěstí postupně vítězí Standa Páral na trojce a Mira Lamser na čtverce, kteří tak upravují průběžný stav na 4:2 a od postupu do KP I nás již dělí pouhý půlbod, na který si ale budeme muset ještě chvíli počkat. Všem je totiž jasné, že Tomáš hrající na dvojce, který po značnou část partie tahal za výrazně kratší konec, je v podstatě prohraný a partii tahá víceméně jen ze setrvačnosti. Na pětce je to nyní Marianův soupeř pan Cěchl, kdo odmítá remízu s tím, že "by ji bral, ale musí hrát na výhru". Kolem čtvrt na tři nakonec Tomáš v koncovce s třemi pěšci méně přece jen kapituluje, nicméně se k tomuto kroku odhodlal až ve chvíli, kdy už bylo naprosto jasné, že to na pětce neprohrajeme. Na poslední zmíněné šachovnici si o chvíli pozdějí dá konečně říct i Marianův soupeř pan Cechal, který nakonec se slovy, že "to už nemá cenu dál tahat", nabízí přece jen Marianovi znovu remízu, kterou Marian nakonec přijímá. Marian tak pro nás získává závěrečný, tolik potřebný půlbod a pečetí tak nejen naše vítězství 4,5:3,5, ale i zaručený postup do KPI!

V tuto chvíli už tedy nezbývá nic jiného, než bouchnout šmapaňské, zapít úspěch v letošní sezóně a připít si na zdar v sezóně příští. Na závěr bych chtěla všem hráčům poděkovat za projevenou bojovnost a předvedené výkony, družstvu pogratulovat k zaslouženému postupu a Mirovi Lamserovi s Marianem k neméně zaslouženému umístění v All Stars týmu. Myslím, že se sluší poděkovat za předvedené výkony a bojovnost i našim soupeřům, díky kterým byla soutěž napínavá a dramatická do posledního okamžiku a nakonec bych ráda poděkovala také (bývalé) STK k přeřazení našeho družstva do skupiny C, které nám svým způsobem k postupu také pomohlo, protože jsem měla pocit, že po třech sezónách strávených na druhém místě je pro nás postup ze skupiny B snad zakletý.

Stříbrné umístění družstva v bleskovkách

28. března se na

Přebor JmŠS v bleskovém šachu čtyřčlenných družstev

do Tetčic sjelo 16 týmů. A dva týmy tam byly naše a hráli jsme dobře!

Adamov obhájil titul zaslouženě, byli jasně lepší než ostatní družstva, ale boj o druhé místo patřil Vinohradskému B-družstvu. A byly to nervy, v dramatickém závěru rozhodlo až poslední kolo. Na druhé místo jsme se posunuli o pouhý půl bod!
Na úvodní fotce jsou naše družstva vidět pěkně vedle sebe, a protože se zatím nehraje, vypadáme spokojeně.
V A-družstvu hrál nejrychleji Daniel, už na snímku není, má dohráno a někde odběhl rozebírat své oblíbené zahájení.
Zbytek týmu má zatím tězkou hlavu z toho, co vidí na šachovnici.
Nejlepší výsledek B týmu uhrál Aleš.

Mezitím nastaly těžké chvíle pro B-družstvo, už jsme věděli, že skončíme druzí, pokud - a to je ten problém - budeme stoprocentní.
Nejlepší výsledek z družstva, i všech Vinohradníků, uhrál Adam.
Škoda jen, že se nevyhodnocovali nejlepší hráči na jednotlivých prknech, Adamův výkon zasloužil ocenění.

Ale i tak jsme si dobře zahráli, teď se jen připravit na republikové finále :-)

Vihohrady měli na přeboru ještě jednoho zástupce, v jednom z týmů, který nám bral body, hostoval náš dlouholetý člen Zdeněk.
Měl jsem tu možnost si s ním zahrát, výsledkem byla remiz a protože jsme o půl bodu předstihli třetí Lokomotivu, byl to pro nás vlastně půl bod vítězný.



Kompletní celkové výsledky najdete v přiloženém pdf souboru Tetcice_2009_vysledky.pdf.


Fotografie jsou převzaty z webu pořadatele.

Dobrý start 2008

Protože jsem se nenaučil jak do textu přidat obrázky, naleznate můj příspěvěk pouze v přiloženém PDF souboru.

Hladík

Příloha	Velikost
znojmob.pdf	141.73 KB

Sebrané partie z KPI 11-12

Partie z KP1, všechna naše kola. Převzato z databáse JmKŠS.
Pro info ostatním ještě vzor hlavičky pro PGN:

[Event "Jm KP I 11-12 Vinohrady-Duras C"]
[Site "Brno"]
[Date "2011.10.02"]
[Round "1.3"]
[White "Lamser, Miroslav"]
[Black "Fojtik, Tomas"]
[Result "1/2-1/2"]
[ECO "B82"]
[WhiteElo "2078"]
[BlackElo "2083"]
[PlyCount "55"]
[EventDate "2011.10.02"]
[SourceDate "2011.10.02"]
[EventType "team"]
[EventCountry "CZE"]

Příloha	Velikost
KP1_11-12_Vinohrady.pgn	60.95 KB